"Ach", řekne jen
Slzy potvrzují pravost hlubokého citu.
Tak vroucně duše má touží po malebném
kraji,
kde v záři slunečního svitu
kopečky sladkou píseň vyhrávají,
kde hlad i žízeň mizí v mžiku.
Jenže ... budu mít já takovou kliku?
Náramně si se mnou molekuly hrají.
Cítím, že brzo na delší pouť se vydám do míst,
kde roste kvítí,
kde ráno zpěvem svým přivítá mě skřivan,
kde slunce i přes mraky svítí.
Tam zhmotní se co vyslovit se nedá,
tam najdu, co po věky už hledám.
Lidé tam rádi budou dlíti.
Duše má chce vrůstat do každého puku,
suchého stébla trávy, do kořene buku.
Tančit v zahradě chce plné květin, ovoce a plodů.
Pět o životě nádhernou a přitom srdceryvnou ódu.
V tom kraji, tam někde, jednoho dne odloží své tělo v
zem.
V tu chvíli i tvé srdce zjihne.
"Ach", řekne jen.
18.2.2014