LÁSKA, ta tě stále vede

Stále, je tu stále ten zvláštně prázdný čas.
Tvořivě a s citem měním SEBE. TEBE. SVĚT kolem nás.

Tvořivě a s citem? Jak rozumět tomu mám?

Pravda. Tvorba je někdy jak prudký jed.
Člověk se stále učí.
Nechce přitom zabíjet!

ááá ... začínám Tě chápat, možná už vím.

Vstup bez obav do moře plného ledu
a jeho klidem nech prostoupit svou duši.
A usměj se. Vždyť úsměv ti tak sluší.

A co bude pak?

To říct ti nemohu.
Jedno vím však, že láska, ta tě stále vede.
Je v TOB a nikdy tě nepodvede.

Tak ji důvěřuj a pokračuj dál.
                       ... a pamatuj si

Vesmír TĚ MILUJE. Chce abys hrál.

21.7.2013 Báseň vznikla v době, kdy jsem velmi silně pochybovala o sobě - Životě. Tehdy přišel ke mě sen o moři, ledu. Je krásný.