Putování Zemí s nebesy

Člověk se vzdálením od lidí přibližuje k Zemi.
Srdcem mu zašeptá: "Ulehni a vzdej se mi."

Tak uléhám do trávy a ptám se,
kam asi nebeská cestička mě vede.

Mrak překrývá záhy odpověď,
a brzy na to zjevuje se srdce nadýchané.

Tak k lásce kráčím, či ona kráčí ke mě?
Odpověď zbavuje mě pout. Tíha zeslabuje jemně.

"Nutně je třeba opustit budovy a klece,
vyjít ze studených žaláří.
Učit se vidět, přece.
Pak možná ...
když odvahu nabrat se ti podaří,
počneš vidět věci nevídané.
Slunce tě bytostně rozzáří,
Uslyšíš předem neslýchané."

17.5.2015