Jak zdánlivé nic

Láska vždy ze semínka roste.
To v černé hlíně klíčí. 
A člověk ne poprvé, ale po sté ji v samotném zárodku ničí.

Chtěl by mít vše hned.
Jenže Vesmír to nemá rád. 
Moc dobře ví, že v černé hlíně se musí pomalu a tiše zrát.

Do srdce druhého vchází se tiše.
Učit se sdílení je na dlouhý čas. 
Až s nim všimneme si, že láska navštívila nás.

Tak učím se všemu co přichází
a snadné to vůbec není. Věř,
že s vírou a nadějí v lásku snáz přežiješ.

Je to těžká to věc,
když v člověku všeho je moc.
Srdce ztišit náhle, to nejde přec. Snad někdo přijde na pomoc.

Tak poslal mi TEBE.
Hvězdám vzdám hold.
 Hlavu skloním ještě víc.
Budu tiše i vedle SEBE.
Jak semínko v hlíně.
Jak zdánlivé NIC.

27.6.2013