Závěť

Mrtvolný pach se dere z vašich úst,
tím prudkým jedem brzdíte seberůst.
Hnijete! A zhynout je vám dáno.
Tak v závěti mé je nyní psáno.

Já měla voňavé přenádherné dvory,
tys slizem ucpal všechny citlivé póry.
Svou hrou jsi mě začal nechutně dusit.
Boj se! Nebo bys chtěl ještě něco zkusit?

Prosit mě budeš, boha vzývat,
plazit se, krev na zem plivat,
nebude možné víc přelstít mou sílu.
Pýcha je u konce. Utnu k ní žílu.

Ne stovky, tisíce vsaji do svého nitra.
Utíkat nestihneš! Na to se připrav.
Zapínám motory, sítě už táhnu.
V klidu si pokračuj. Lehej si na hnůj.

Bude to masakr, to věc je jistá.
Peklo na Zemi teď právě chystám.
Co myslel sis, že na tebe nemám?
Že vyhnu se kmetům, dětem či ženám?

Chytráku nahý, já sama tu nejsem.
Má síla násobena je věčným Universem.
Už chápeš, že CELEK JE JEDEN?
Život tvůj k polorozměrům byl sveden.

Ty lenochu bídný, ty naivko hloupá,
tvá hra je u konce. Duch k nebi stoupá.
Snad ještě otázku mám k tobě nyní:
"Pro učíš své děti podléhat sviním?"