Život je drama. Tak už to na tom světě chodí, že jednou blesky, hromy bijí, pak zas slunce vysvitne a hřeje, někdy přes hustou mlhu nevidíme na krok, jindy zas do dálek širých hledíme. Prostě, někdy krása nebeská a někdy k uzoufání.
Ušla jsem notný kus cesty a v jistou chvíli si uvědomila, že ne jinde, ale právě v mém srdci sídlí skutečný rádce. Učím se mu naslouchat už hezkou řádku let. Pro pestrost různých situací, spletitých cestiček, osudových setkání, událostí, okolností, dík omylům, chybám, zkoušením nového objevuji své dary, docházím i k poznání, vidím a vnímám skutečnost lépe. Dnes tak a zítra zase o něco lépe.
"Život je příležitost."
Jsem vlastně takový obyčejný praktikant školy Života. Před mnoha léty jsem do každodenního života začlenila filozofii psychosomatického přístupu k životu. Pomáhá mi být zdravá na těle. Lépe vnímám signály, které duše skrze tělo vysílá, přemýšlím o tom, případně reaguji. Mám však stále na vědomí, že tělo i duše se potřebují otužovat, zušlechťovat.
Hranice mezi otužování a zneužíváním je však velmi tenká.
Neplním přání svého okolí, pokud ono přání nesdílím životní filozofií. Nesloužím systému, který produkuje hloupé lidi. Jsem prostě jiná.
Chcete jít také vlastní cestou? Pak začněte jednoduchým denním cvičením. Deset minut denně se začněte potkávat sami se sebou, v tichu, třeba dívaje se na sebe do zrcadla zpříma do očí. A možná budete překvapeni, když uvidíte cizího člověka.