Krása zimních víl

Vnitřní hlas zavedl mě na místa,
kde stromy rozkvetly z mrazivého dechu,
kde travinám honosný šat mráz schystal,
kde společně vystavěli bělotichou střechu.

Tam kroky mé vedla žlutice a já,
netušíce jaký je cíl,
s každou chvílí blížila se více
k umění skutečných zimních víl.

S důvěrou vzdalovala jsem se lidským obydlím.
Popsat ten pocit není v silách mých.
Však jedno vám, milí lidé, povím,
zakázat ten div, bylo by největším bezprávím.

Prosím, vyjděte ze svých domovů vstříc kráse,
která vám srdce sblaží,
vzdejte se vlastních okovů,
buďte odvážně nazí.

Vnímejte jak roztančí se svět,když mráz a vítr se spojí.Tím tancem omládnete hned, už vás nic nerozdvojí.

25.1.2014

Báseň vznikla díky zcela spontánní pouti z Bystřice do Nýdku přes Loučku - 22.1.2014. Nádherná scenérie mi byla darem. Ten prožitek nelze předat.