Prosím, vyprávěj

V lese, kdes hluboko v zemi, skryt pramen živé vody. 
Srdce mě bolí.Tak smutno je mi z té naší polomrtvé doby.

Dnes nejen o prameni vám budu vyprávět, víc o něm poodhalím příště. Povídat budu o lidech a o tom, že povinností je Chrám vystavět. Zatím to vypadá na popraviště.

Drzý režisér se vloudil do zahrad. Udělal z lidí lichváře. Začali jsme lhát, podvádět a ...
Co naplat, 
jsme už taková hovádka, bez tváře.

Přijímám pokorně vše co k tvorbě mě silně nutí, neb jen tak další dílo se zrodí. Rozumějte, jste součástí mé tvorby. Mého hnutí. Korytem plném slizu se brodím.

Možná urážku teď cítíte? Kdoví, možná žluč se vám zvedá? Já omlouvat se mám za to, že touhou po čistotě kypím, že ač na mě křičíte: "Běda ...", jdu dál nahá, odhodlaně, k bytí?

Dýchám v tichu už mnoho let. Vzpomínám trpělivě odkud a proč jsem přišla. Bytí přece nelze zabíjet. Snad, abych k vám do zahrad vešla.

Pramen živé vody protéká mým tělem. I vy hledetej kde je. Zkuste také vodu do dlaně si vzít, přestaňte už být potravou nenažraných šelem a měňte bolestný stav beznaděje!

Prokažte, že vážíte si svého času, že zmarem nechcete naplňovat jej, že časem otevřete se vnitřnímu hlasu. Snad jednou i vám někdo řekne: "Prosím, vyprávěj."

Hutnost slova podpoří vás na duchu, dovolí pít z nádoby, dopřeje blaženost i na uchu.
V
aše srdce bude bít odhodlaně i tvořivě na doby.

1.3.2014