Píseň o Anděli, rytíři a psu


Jsem Anděl,
a možná ho někdo chrání.

Jsem Anděl,
co pokorně se sklání.

Jsem Anděl,
v těle lidském, v bytí.

Jsem Anděl,
a ty jsi můj Rytíř.

Jak rád bych šel ...
a nevím s kým ...
a našel směr ...
a snad už vím...

Co sdrce mé, co říkáš teď?
"Nechápu nic. V sobě mám křeč. Z kamene mohu vytesat žal."
Jak rozhodnout se?...hm...
S kým kráčet dál?

Rytířem být, to není snadné,
zvlášť, když Anděl před tebou padne.
Jsem zmaten a přitom dobře vím,
svou lásku svým srdcem zřím.

Zas Anděl se ze země zvedá
ač smutkem tížen jest.
Pes jeho, Rytíře tu hledá
snad tuší tu smutnou zvěst.

Dál Anděl vzlyká a tiše zpívá.
Rytíř zas všechny bohy vzývá.
Ptá se sámsebe "Vzdám to, já, vzdám?
Za jednu odpověď cokoliv dám?"

Anděl na zemi to nemá lehké,
když v těle zůstává, v těle tak křehkém.
Jak rád by opustil ten hmotný stav.
Proč znovu prožívat ten lásky krach?

Nic nedbej na zlomeného Anděla,
pěvče,
svou cestu hledej dál.
On pláče... a žít už nechce.
Ty musíš.
Jsi Rytíř... možná Král.

Pes ten příběh smutný,
v svém srdci už nese,
skryt bude hluboko,
nikdy nenajde se.

Ó neboj se Anděli milý,
už brzy procitneš.

Ó neboj se Anděli milý,
ty patříš do nebes.

Ó neboj se Anděli milý,
že tady zůstaneš.

Ó neboj se Anděli milý,
ty patříš do nebes.

23.8.2012