Báseň Země
Cítím, že musím zvýšit hlas.
Lide můj.
Stojíš před
branou už dlouho.Nech prosím rozeznít zpěvy v tvé duši a uvědom si, co nejvíce tě na cestě ke
zpěvu ruší. Věz, že celé věky si
přeji, abys mým zahradníkem se stal, abys obdělal půdu a sémě do ní
vložil. Pak ve stínu stromu či měšíčním svitu, z touhy po slunci a dešti, abys báseň v
tichu psal.
Přeji si ještě, abys
snil dlouze o květu a bohatosti plodu a pečoval o pole každým dnem.
Přeji si taky, ať udržuješ čistou vodua také ať válka o moc navždy zanikne.
V tom čase růstu Básník se z tebe stane a pravost všeho stvrdí slza, co z oka ti v oné chvíli zkane. Tu Láska i do tvých plic se vpeče. Probudíš se rázem a pocítíš úžas:
"Je ve mně. Už nikdy neuteče." , ozve se tajemný hlas.
" Z velké dálky k tobě jsem šla dlouho, světa kraj. Někdo penězi lákal, jiný zas palicí hnal. Můj drahý. Vím jak v bolesti své vzkvétáš. Nejsem jen pouhý host, již vládnu tvé Zemi, trůn můj pokorně smétáš. Jsem všude s tebou. Důvěřuj, to navýsost."
7.9.2013