Už poznávám

Vše je víc než pravé tou silou, jenž Vesmír dává znát.
Proč okolnosti jsou podivné? Ani netřeba se ptát.

Den s nocí setkává se stále, jak život se smrtí. To znáš. 
Tys zapomněl málem.Tak blízko všechno máš.

Pohlédni dovnitř a sklidni svou mysl, a strachy nech navždy za dveřmi stát.
Bez lásky žít, to nemá smysl. "Já, miluji Tě. Nastokrát."

Přec lekneš se a utečeš, neb nevíš co TO je. 
Tak raději se vzdáváš s bílou vlajkou, bez boje.

Přec lekneš se a utečeš, neb nevíš, že TO pravé.
Netušíš kde skrývá se v hoře pramen řeky dravé.

Vesmír, zlehka teď dýše. On ví čeho ses bál. 
Snad zrady ti leží v břiše? Snad na pověst jsi dbal?

Už mnoho let a mnoho jar jde člověk k Lásce boží.
A když ji potká, hlavu do písku noří.

To půjde.
Jen věř a svému jdi vstříc.

Vše do nás pomalu vniká, 
i kdybychom se bránili sebevíc.

Čistá láska roste tiše.
Jednou z ní vyroste nádherný chrám.
Pokvete celá říše, když zaslechne tvé                                            

                                            "Už poznávám."

9.8.2013