Nenadto si jen tak ve volných chvílích příst a tkát, nezabývat se otázkou jaký to má smysl. Pokud se člověk nechává vést k tvorbě srdcem - intuicí, čas odtajní k jakému účelu tvorba spěje.

Jako malíř, jenž čeká u prázdného plátna na chvílipřílivu tvůrčí energie, jsem dnes po delší době vytáhla uleželý natkaný materiál, rozložila...

Tyto Velikonoce jsem ve tvůrčím laufu. Zbylo mi trochu barevné lázně z včerejšího barvení vajíček. Nedalo mi to vylít do odpadu. A protože pro nápady nemám nouze a na stole, hned vedle beránka, mi stálo klubíčko napředené přírodní vlny, bylo jasno ve vteřině. Vlnou jsem včera zdobila beránka, to jsem ještě netušila, že tvoření není zdaleka konec.

Už pár dní jsem měla cukání, co se týče předení a to proto, že jsem se věnovala v posledních dnech jen a jen tkaní. Mám ráda změnu a tak jsem sáhla po další cívce syrového lnu a vrhla se na předení. Připravila jsem si další lněnou přízi pro neodmyslitelné barevné experimentace.