Dvanáct kouzelných panenek

Nevím jak se to děje, ale děje se to. 

Pod rukama se zrodily, zcela bez očekávání a chtivosti po tvoření. 

Dvanáct kouzelných panenek jako dvanáct měsíčků. 

Je to s nimi tak zvláštní, že je nejsem schopna nikam uschovat. A tak už je dva týdny překládám z místa na místo. Potřebuji je ještě nějakou dobu vidět, dotýkat se jich. Taky si myslím, že když nejsem doma, panenky ožívají jako pohádkové bytosti. Možná tomu nevěříte. Zlehka a potichu, tak jak to jen panenky umí, se rozkoukávají po světě, Hobitíně, ve kterém se ocitly.

A tak se stále divím, že jak se to stalo, že JSOU TADY se mnou. Dost možná, že už zvědavě čekají na někoho, komu vnesou do života alespoň trochu štěstí.

Ráda panenku někomu daruji. Má totiž zvláštní kouzlo. Chvíli se na ni budete dívat a záhy zjistíte, že se usmíváte. Zároveň bude ve vás živit pocit krásna. a svou křehkostí vám bude stále připomínat, jak je ten lidský život KŘEHKÝ.

Nebo snad všech dvanáct kouzelných panenek je zde jen a jen pro mě? Pro můj úsměv? Pro posílení pocitu krásna v tom mém křehkém životě?

Kdoví ...

Ať rozhodne Vesmír.