Nitky osudů

Tvorba je holt TVORBA, a netýká se výhradně rukodělné činnosti. Tvorba se též odehrává ve školních lavicích. V dospívání zcela jednoznačně velí všem buňkám k útoku, vždyť základním principem ŽIVOTA je TVORBA.  

Tak se stalo, a jistě mám na tom velký podíl, že jsem opět předstoupila před dospívající. DNES. Sice jen jako zástup do konce kalendářního roku. 

Souhra událostí, série rozhodnutí TADY a TEĎ, to vše dává člověku možnost budovat ZÍTŘEK. Důležité je ŽÍT  - BÝT sám za sebe, být k sobě upřímný, pravdivý, nebát se změnit kurs, když srdce velí a tělo napovídá.

Už je to tak. Země a Vesmír si nepřeje, abych jen řemeslničila, předla, tkala, ... A kdo by se měl podílet na tvorbě člověka do Člověka než ten, kdo vědomě tvoří sebesamého, má odvahu vykročit a jít nepoznanou krajinou, kdo si podal ruku s konečností a už ví, že není se čeho bát.

A jestli si myslíte, že člověku věci-skutečnosti padají z nebe jen tak k nohám, že dění se děje mávnutím proutku, že svěžest, fungující tělo je samozřejmostí, tak to se šeredně mýlíte. Člověk vykročí. Často neví kudy, kam, ani proč. Jenže hlas srdce je silný. "Jdi!". Tak jdete. Jdete cestou necestou, hledáte, bloudíte a díky vnímání jedinečných okamžiků nacházíte, objevujete, poznáváte.  

Modrá planetka to lidské mátoření stále vnímá, pozoruje, také umožňuje, nabízí, když je potřeba varuje, bere, vymezuje, brání se. A Vesmír, ten nekonečný všeobjímající prostor, po celé věky spřádá nitky osudů.

Moudrost kamenů v korytě řeky Morávky přitáhla moji existenci. Tajuplnost. Magie. Barevnost. Obraz plný dramatických emocí, jenž mi bylo dáno pár dnů tomu objevit při chození po kamenech, jiistě nebyl vytvořen lidskou rukou. Anděl, kterého jsem včera dostala darem, a který tři roky čekal na pravou chvíli a taky Láska, která dává důvod žít. A mnoho dalších zdánlivě nedůležitých drobností se stává součástí mého Života.