Pracovní terapie aneb příprava osnovního copu
První říjnový víkend proběhl ve znamení přípravy osnovního lněného copu určeného k založení osnovy do tkalcovského stavu. Pravda, na svou chvíli znovuoživení čekal hezkou řádku týdnů. Vše má svůj čas. Příprava, tvorba, motiv.
Dokonalá pracovní terapie. Ono totiž když taháte niť, musíte myslet jen na to kudy ji taháte a jak moc taháte a kolik jste už natáhli. Vždy po deseti řadách svážete nitky křížově dohromady, pak zase pět svatků po deseti také dohromady, a to děláte tak dlouho dokud budete mít nataženo více než 400 řad nití. Bez této precizní přípravy není možno založit osnovu tak aby bylo možné protáhnout paprskem všechny nitky a posléze samozřejmě tkát.
Jinými slovy, nemyslíte na nic jiného než na nitky a vše ostatní pro vás vůbec neexistuje.
Uvidíme jak se mi víkendové tažení povedlo až budu zakládat osnovu. Tentokráte jsem se rozhodla pro len. Letos jsem totiž realizovala svůj velký lněný experiment - sázela přadný len získaný od zakladatelů spolku Archaických nadšenců. Mám sklizeno, namočeno, vysušeno. Už se těším až budu mít lamačku (tedy mám naději, že mi ji jeden řemeslník vyrobí), to abych mohla vochlovat nalámané stonky a pak se pokusila i něco spříst. No a spředené pak zatkat.
Zatím jsou některé kroky zahalené tajemstvím.
Jisté je, že lněný cop je na světě.
více o historii sázení a zpracování lnu na mém políčku zde
Tajuplná paseka aneb konec bramborových časů