Sváteční velikonoční barvení

18.04.2022
Barvy jara promluvily skrze ranní barvení velikonočních vajíček. "Přece nevyliji barvu do výlevky." Po dlouhé době se vynořila síla kreativity s chutí barvit rouno. Pak už to šlo ráz na ráz. ŠUP vyhledat pytel s kudrlinkami. ŠUP s nimi do barevné vody. ŠUP s klubíčkem. ŠUP ... ŠUP ... ŠUP .... už se to vařilo. Že mi to chybělo mi prozradila vůně vařícího se ovčího rouna. Je to totiž specifická vůně, kterou mají mé čichové buňky velmi rády. V takových chvílích si vždy pokládám otázku, proč dělám tu práci, kterou dělám, a proč nedělám s tím co moje smysly mají moc rády. hm... otázka do pranice. Otázka po smyslu věci. Otázka bytostných potřeb.

No, uvidíme co přinese čas dnů, týdnů a měsíců. Děje se toho opravdu hodně. Zvláště pak se dnem 29. 1. 2022 můj život nabral zvláštní tempo, energii, sled událostí. Asi jako když zmáčknete tlačítko u zvonku a netušíte kdo vám přijde otevřít dveře.  O tom snad někdy jindy. Ještě stále jsou události velmi čerstvé, křehké, jakoby v procesu jakéhosi nutného a přirozeného vývoje.

Dnešní barvení mě přivedlo opět na mou cestu. A nejen to. Včera jsem si šla nasbírat vrbové proutí, a dnes jsem našla další krásné kousky. Chce se mi po dlouhé době i něco splétat. V čase Svátků jara již jsem spřádala nitky osudu na kolovrátku.  Proplétat vrbové proutí je  však trochu jiné splétání. Vůle a odolnost materiálu k ohybu. Síla, kterou je třeba vynaložit. Přesnost, která se projeví ve výsledku tvaru. To vše hovoří za své. Zvláštní je, že letos ke mě přišlo jak velmi jemné vrbové proutí, tak i silnější, krásné, vínové. Tuto barvu proutí mám moc ráda, zvláště v kombinaci se zeleným. Nebývá vždy.

... inu ... děj se tedy vše jen a jen pro mé nejvyšší dobro.