Takové malé jarní putováníčko

... k Morávce, k jejím peřejím. Pak cestičkou vzhůru na louku. S Eilinkou potkáváme dvě srnky. Pasou se v klidu.  Žádný náznak nebezpečí. Několik záběrů. Jedna zpozorní, na to druhá. Stojí pevně. Dívají se mým směrem. Dost možná, že je to stejná dvojka, kterou jsme potkaly nedávno na zcela opačné straně.

To bylo včera. 

Dnes bylo potřeba  vystoupat schodištěm, tj. kořeny stromů do strmého kopce, ochutnávat plnými doušky sálavé teplo, které vysílala plocha suchého listí bukového lesa. Některé obzvlášť zvláštní solitéry. A ta nádherná vůně dřeva k tomu ... příjemnost a tajemnost se snoubila v každém okamžiku. Ještě že jsem po oba dny měla po ruce fotoaparát.

V závěru cesty, dole u Morávky, mě začíná doprovázet motýl. Něco proletává kolem mé hlavy, několikrát. Až po nějaké chvíli si uvědomuji, že to není malý ptáček. Sestupuji přímo k Morávce, motýl střídavě poletává a střídavě se vyhřívá odevzdaně na kameni. Pár záběrů. Odcházím. Ještě notný kus cesty mě velký a krásně zbarvený motýl doprovází.

Zdá se vám to jako vymyšlený příběh?

Vše se děje v TADY A TEĎ, stačí "jen" zpomalit, vnímat, dýchat pomalu a klidně, zastavit tok myšlenek, zastavit sebe a pak ...