Vlna Eila aneb Zákon přitažlivosti

Loňské léto bylo štědré na přísun ovčího syrového rouna, proto jsem se letos po novém extra nepídila. Ale co k vám má přijít, to prostě příjde. 

V malé obci u Opavy se letos stříhalo. Oveček nebylo mnoho, ale když sám střihač pronese, že rouno je hezké a že by bylo škoda ho vyhodit, tak už stojí za to něco pro to udělat. Vše se domluvilo a pár týdnů na to rouno poputovalo v krabicích ke mě domů. Využívala jsem každý krásný den k tomu, abych všechno rouno vyprala a hezky vysušila. Počasí mi přálo. 

Mám vypraného rouna dost z loňska, ale něco mi říkalo:: "Načeš si část z letošní várky a vrhni se do předení." Včera byl ideální den pro spojení. Ponořila jsem ruku do pytle a vytáhla čerstvě dosušené přírodně světlé a přírodní tmavěhnědé rouno z Vlaštoviček. Totiž rozhodla jsem se pro tentokráte, že zkusím namíchat barvy hned ve fázi česání. Vytáhla jsem po delší době česačku a vrhla se do práce. Je to ryze manuální záležitost, takže 5 česanců mi stačilo až na hlavu. Jeden česanec váží  v rozmezí 60 - 70 g. Ze dvou česanců upředu jednu velkou cívku ovčí příze. V poslední době předu jen na velké cívky.  Jsou objemnější, a také se mi s nimi lépe přede. 

Ve čtvrtek dávali na Artu Annu Kareninu z roku 1967, a díky možnosti sledování online volba filmu na podbarvení předení byla jasná. Předlo se jedna báseň. Když jsem si dnes pořizovala další fotodokumentaci řemeslné práce a držela pak v ruce napředenou vlnu, rozbřesklo se mi.  Ta barevná kombinace, to je přece Eila. V jediné vteřině byl název vlny na světě.

Co k tomu dodat? Snad jen, že :  "Zákon přítažlivosti prostě funguje." 

P.s.: Hotové přadeno  na fotografiích váží 118 g... 

Tvůrčí energie je silnější než člověk sám. Ještě téhož dne jsem se pustila do tkaní. Byla jsem hodně zvědavá, jak se bude vlna chovat v bavlněné osnově. Jak vidno ba-vlněné přátelství v přírodních barvách je slušivé.